Historie vzniku

Začátkem práce v Institutu fyziologie IP Pavlova pod vedením prof. Lebeděva v roce 1981, byly výsledky základních experimentálních studií (USA, Velká Británie), v nichž bylo prokázáno, že přímá elektrická stimulace některých mozkových struktur, pomocí do mozku zavedených elektrod, způsobuje analgezie, což vyvolává produkci endorfinů, které se produkují v průběhu stimulace. Ukázalo se, že ENDORFINY mají široké spektrum účinků a jsou homeostatické regulátory, tzn. normalizátory mnoha narušených funkcí. Proto se struktury produkující endorfiny nazývají  "ochranné mechanismy mozku."

Na základě toho se ukázalo, že je důležité vymyslet způsob neinvazivní (tj. bez zavedení elektrod do mozku) aktivace mozkových struktur, které produkují endorfiny. Výzkum zahrnoval určení optimální polohy elektrod na hlavě pro zajištění přístupu proudu ke strukturám produkujícím endorfiny a screeningových testů pro výběr optimálních parametrů pulzního proudu pro aktivaci těchto struktur. Následně, selektivní aktivační účinek na cílové struktury v mozku byl potvrzen různými způsoby mapování neuronů a významného zvýšení hladiny endorfinů v mozku, mozkomíšním moku a krve. Identifikovaný fenomén selektivní aktivace ochranných mechanismů mozku byl zaregistrován jako vědecký objev (№ 237, priorita 1996). Tento objev získal medaili laureátu Nobelovy ceny Kapici - "Autor vědeckého objevu"

Výsledky experimentálních studií a pozitivní výsledky prvních klinických testů, byly pozorovány a shrnuty v roce 1987 v 36 zprávách vědecko-praktické konference "Nová metoda transkraniální anestezie." Tyto výsledky umožnily začít sériovou výrobu přístrojů trans kraniální elektro stimulace (TES), jejichž terapeutické použití se pojmenovalo TES-terapie.

O praktickém použití TES-terapie je ke konci roku 2013 uděláno a obhájeno 133 disertačních prací na titul PhD.